Reklama
 
Blog | Lenka Vochocová

Bude se Bůh ženit?

Je heterosexuální? A je to vůbec muž?!

Jedno z nejčtenějších českých tištěných médií prý nedávno jako motto dne otisklo tuhle drzost: "Kdyby žena byla něco dobrého, byl by i Bůh ženatý." Nevím, jestli je to pravda, nechce se mi to dohledávat, už proto, že jako postgraduální studentka mediální komunikace nemám běžný přístup k monitoringu tisku. Je to možná paradoxnější, než to motto v novinách, ale to je na jiný článek. Věřím svému zdroji, Petru Pavlíkovi, který otištění textu samozřejmě považuje za nehoráznost.

Ano, nehorázné to je. Ale ještě o něco zajímavější je, co tím dané médium sleduje. Když si souvětí zadáte do internetového vyhledávače, vypadnou na vás stránky s žertovným obsahem, legrácky pro kolegyně a kolegy a mimo jiné seznam přísloví z celého světa. Tohle je gruzínské. Možná kdysi mladým Gruzíncům mělo nějak posloužit do života. Nebo se pletu, že tohle je smysl přísloví? Ulehčit nám orientaci ve světě, i kdyby to bylo za cenu nepatřičného zjednodušení? Jednoduchý svět je určitě lákavý. Taky máme podobná přísloví: Dlouhé vlasy, krátký rozum. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou.

Komu ale dané médium chce usnadňovat život? A koho chce pobavit? Nabízejí se různé cílové skupiny. Například muži. Neznám moc takových, které by podobné heslo pobavilo nebo kteří by se s ním ztotožnili. Možná jsem šťastná žena. Nebo věřící…nevím toho o nich dost, abych dokázala odhadnout, jestli se jim takový humor zamlouvá. Má Bůh vlastně nějaké pohlaví? Je heterosexuální? Je to vůbec muž?

Reklama

Pak tu jsme my, ženy, potenciální čtenářky tištěného plátku. A to je myslím na celé pobuřující události nejzajímavější. Předpokládám, že ty noviny mají své čtenářky, že nejsou produkované exkluzivně pro muže. Jak je pak ale možné, že si dovolí otisknout průpovídku, která by mohla urazit dobrou polovinu jejich cílové skupiny?

Obávám se, že znám odpověď. Některé ženy se takovým "vtipům" prostě smějí. Smějí se hloupým blondýnám, nepraktickým domácím puťkám, žárlivým hysterkám, škodolibým tchýním. Smějí se, protože jim to připadá vtipné, smějí se, aby zapadly, aby nedejbože nevypadaly jako feministky nebo jako někdo, komu chybí smysl pro humor. Já se směju ráda, ale tohle mi vtipné nepřipadá. Nebaví mě ani vtipy o mužích posedlých ženami, o podváděných nebo nepraktických manželích, o nedokonalých stvořeních mužského pohlaví, která je třeba tolerovat, lichotit jim a za zády se posmívat jejich nepoužitelnosti.

Možná nepatřím do cílové skupiny toho média. Snad se najde dost takových, kteří ten pokleslý a zřejmě naprosto samoúčelný vtípek ocení. Nebo možná jenom v redakci nevědí, co činí. Třeba se Bůh jednou ožení a z dobrého rozmaru jim to odpustí.