Sedíme za volantem a jsme na sebe hnusní. Hnusné. Nejvíc mě baví situace na dálnici: jedete v šest ráno z Plzně na Prahu a po cestě několikrát zpomalujete na 100 kilometrů v hodině, na 80, na 60, minete výstražné bloky u pravé krajnice, které ani nezasahují do vašeho jízdního pruhu a za kterými rozhodně nikdo nepracuje, právě proto, že je šest ráno, a pak už vám černobílá značka oznámí konec všech omezení. Mezitím vás ale ještě míjí auta v levém pruhu a jejich řidiči a někdy i řidičky si výrazně klepou na čelo, artikulovaně vám sdělují, co pěkného si o vás myslí, nebo alespoň zírají, aby zjistili, jaký pitomec respektuje samoúčelné omezení. Vy, vyprovokovaní jejich agresivním chováním a naštvaní, že musíte pořád zpomalovat, děláte totéž, troubíte na ně a říkáte si, ať si idioti jedou, když mají energii na hádku s policajty a když jim to vůbec celé stojí za to. Vzájemně se máte za hlupáky.
Jenže jsou i jiné situace, ve kterých se vyplatí trocha víry v bližní a v to, že vědí, co dělají. Jela jsem po okresní silnici kousek od Plzně, po obou stranách les, venku se stmívalo. Dá se říct, že jsem místní. Díky historkám vím, co v těchle místech znamená les po obou stranách, co znamená kukuřice napravo a louka s lesem nalevo, zvlášť za soumraku nebo za úsvitu. Zpomalila jsem na sedmdesát a ještě jsem si připadala jako nezodpovědná rebelka, protože mnohem zkušenější řidiči tu doporučují padesátku. Trochu jsem ale pospíchala a navíc se za mnou utvořila kolona.
Jedno auto mě předjelo hned. Řidič nejdřív kroutil hlavou, toho jsem si všimla, a pak už to prostě nevydržel. Nevydržela jsem to ani já a trochu jsem zrychlila, aby ti za mnou byli spokojenější. Nebyli. Předjeli mě v tandemu za první zatáčkou a spolujezdkyně na mě nepřátelsky gestikulovala. Byla neděle večer, sedm hodin, asi spěchali na zprávy, to chápu. V druhém autě si samozřejmě ukazovali na hlavu. Já to beru. Odsvištěli pryč, museli jet aspoň stovkou. Dojela jsem je před vesnicí. První auto mělo zbořený přední blatník a rodinka zoufale poskakovala střídavě kolem sražené srny a auta. Ti druzí to neubrzdili a zmáčkli je ještě zezadu. Hloupost je prostě kontextuální a zajímalo by mě, jestli si to v tu chvíli uvědomili.
Možná si ale ze situace vezmou to lepší: patnáct kilo zvěřiny v mrazáku není k zahození, pokud vás zrovna neviděl někdo z místního mysliveckého sdružení a neopsal si značku. Kdo by takhle na večer hledal mysliveckého hospodáře a rušil ho od televize jenom proto, že se to má, když se najde šikovný soused, který zvířátko za malý podíl zpracuje. Myslivce nikdo nemá rád, třeba by člověka ještě napráskali policajtům a tady už jde přece o body.