Rozhodla jsem se k jednoduchému kroku – převést si stávající telefonní číslo k jinému operátorovi. Ten můj totiž v jedné zapadlé vísce, kde často trávím víkend a v létě ji prohlašuji za svůj letní byt, neměl ani čárku a před zimou mi došlo, že běhat závějemi do polí ke čtyřem kaštanům kvůli jedné autorizační sms je trochu zvláštní zábava.
Zvolila jsem zdánlivě logicky – ve vísce má signál jediný operátor, shodou okolností ten, vůči němuž jsem trpěla předsudkem (nebo spíš naivní vírou), že má signál snad všude s výjimkou některých úseků metra. Vystála jsem několik hodinových front v zákaznickém centru a udělala si z místních asistentů dobré kamarády zmínkami o tom, že je centrum personálně poddimenzované. "Kdyby tady bylo deset asistentů, bude to vypadat úplně stejně," řekl mi jeden z těch tří a já jsem se rozhodla s touhle logikou nebojovat.
S novým telefonem k zázračnému tarifu a upsaná operátorovi na další dva roky jsem vstoupila do naší krásné nové kanceláře. Neexistujících čárek ukazujících za normálních okolností kvalitu signálu jsem si všimla až po chvíli. Kolega mě podpořil – dostal záchvat smíchu a vykřikoval něco o nejlepším vtipu století.
U operátora se nesmáli. Napsali technickému oddělení naléhavou zprávu: "Klientka přešla od konkurence kvůli signálu. V kanceláři v Korunní ulici v Praze 2 je však bez signálu. Konkurence tam signál má!" Věděla jsem, že s tím nic neudělají. Chvíli si mě přehazovali mezi odděleními, zkoušeli na mě finty "zavolejte si a uvidíte" a moje asertivita byla už jenom bezzubou hrou na zákaznická práva. Doporučili mi instalaci antény. Přátelé pracující v telekomunikacích se mi vysmáli, nic takového prý se běžně nepoužívá a rozhodně se mi to nevyplatí. Kdyby nic, můj dočasný nový operátor nám přinesl spoustu zábavy a poučení. A konkurence prý připravuje lákavé předvánoční tarify ne se stovkami, ale snad rovnou s tisíci volných minut. Těším se na další přestup.